« Úvod | podzim/zima očima sníl... »

přeskakující myšlenky o štěstí

...je 17. září presne jedenáct hodin večer, mám hlavičku plnou myšlenek který prostě musím někam vypustit... ...začínám zas cítit štěstí, ne radost ale opravdový štěstí který se bere vlastně nikde a a přitom dokáže být tak silný... ...jsem rád že tu je a jeho síla mi bere dech i tep, jako bych musel myslet na to jak dýchám a na to aby mi srdce udeřilo znovu a znovu, jen si říkám má to začátek a konec, bere se tu od nikuď tak kam vlastně směřuje, má nějaký cíl... ...nevím jestli na to dokážu odpovědět, nevím jestli existuje odpověď, nedá se to nijak vyjádřit ani přesně popsat jak to vlastně funguje, kde se to v nás bere, neznám silnější pocit... ...ten pocit kdy myslíte na to aby jste žily a proto žijete... ...myslím že právě proto by lidé chtěli umět zastavit čas, právě proto že si uvědomují jak je ta chvíle kouzelná, na to že přišla z ničeho nic a oni neví jak douho tu bude, stejně jako když čekáte na podající hvězdu pak najednou padá a vám se zastaví srdce, ta desetina vteřiny vás okouzlí jako by to bylo několik hodin, protože právě teď jste měli to štěstí že jste viděli něco tak vzácného... proto jsou to tak krásný okamžiky-) ..víte co si v těch chvílích přát?... ...a myslíte že se vám to splní... ...nedokážu na to odpovědět ale tu chvíli si zapamatujete a až budete přístě šťasní možná si na to vzpomenete-) ...přemýšlím jaký má smysl chodit po tomhle světě tolik let když ty chvilky štěští jsou tak nestálý a krátký, jenže na druhou stranu nemáme právě proto tolik času? Čas na to si tohle uvědomit a každou tuhle chvilku snažit opravdu prožít, zapamatovat si jí jako poslední přesto že budeme toužit po další... ...mám v hlavě najednou milióny myšlenek píšu to všechno dohromady a nedokážu to srovnat a nechci aby mi nic z toho uteklo... ...jaký má smysle honit se za něčím co se objevý a zmizí, snad jen ten že věříme že existuje něco co nám tenhle pocit dokáže dát znovu a znovu, svým způsobem si nás to získá a neche nás to pustit tahle myšlenka nás nás bude naplňovat až nás možná začne ovládat, začneme to hledat a honit se za tím něčím dokud to nenajdeme, je právětohle smysl života... ...existuje trvalý pocit štěstí, něco co nás tímto pocitem naplní... ...nevěřím že to může být něco, snad možná někdo, jiná osoba co nás tímto pocitem zaplní a mi už bez ní nedokážeme být, okusíme ten pocit štěstí který přichází a odchází s ní a už jí nikdy nedovedeme opustit, jako by jste šli tmou a každý z vás byl světýlko když jste samy sotva vidíte daleko a klopítáte o kameny až máte chuť se jen posadit a zůstat na místě, ale spou záříte tak silně že vidíte daleko a jasně všechny překážky a nástrahy jsou viditelný a můžete se jim vyhnout, jednou jak daleko půjdete a kam, ale víte že to nejdůležitěší máte vedle sebe... ...říkáte si proč ráno vstávat do práce, proč to takhle dělat tak stereotypně, jaký má tohle všechno smysl, pokud nedokážete odpovědět, prostě jděte dál jednou najdete, ...co to povídám kolikrát už jsem se zastavil a sednul si do trávy, popošel kousek a zas to vzdal a sednul na okraj prašné cesty, a pak se zakoukal na hvězdy a když se pak ohlédnul, najednou jsem nekoukal sám... ...už utíkám do svých snů za kouzelnou vílou, myšlenky jsou pryč a je čas snít-)

13.11.2008 20:54:51 | Autor: karlík | stálý odkaz

Komentáře

1 komentářů:

přidat komentář
<< úvod

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se